Stanislav Gross – raketový vzestup, strmý pád

Bylo to nějak časně na jaře roku 2014, kdy režisér Jan Látal se svými kolegy obešel několik novinových redakcí a pustil redaktorům – komentátorům úryvky z připravovaného dokumentárního cyklu Expremiéři, na nichž hovořil expremiér Stanislav Gross. Viditelně pohublý expolitik se před neviditelným obecenstvem omlouval, ospravedlňoval a hovořil o své cestě k Bohu: „Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem Vás zklamal, tak Vám se omlouvám.” Jen hrstka zasvěcených tehdy věděla, že umírá na nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózu, při níž se na konci člověk při plném vědomí zaživa udusí.^[1]

Nutno dodat, že novináře nepřesvědčil. Přitom na začátku vše vypadalo tak růžově…

Mladý, nadějný a cílevědomý

Do Sněmovny byl poprvé zvolen v roce 1992 ještě jako předseda samostatné organizace Mladých sociálních demokratů. O rok později sice už musel coby bývalý šéf vysvětlovat nejasné finanční transakce Rady mládeže Čech, Moravy a Slezska, kde se záhadným způsobem ztratily dva milióny korun. Vysvětlování ustál bez jakéhokoliv škraloupu.^[2]

Bylo jasné, že jde o politika, na kterého veřejnost nezapomene. Už v roce 1994 se stal předsedou poslaneckého klubu ČSSD, o dva roky později pak odborným mluvčím pro resort bezpečnosti a členem výboru pro obranu a bezpečnost Sněmovny. Do povědomí veřejnosti se zapsal o rok později svým obviněním směřovaným na Ministerstvo vnitra. „Inspekce MV nemá uvnitř policie autoritu, protože ministr vnitra Jan Ruml z ODS zcela úmyslně likvidoval a likviduje účinnou kontrolu v resortu,” prohlásil. Šlo o reakci na zátah v restauraci u Holubů, kde se scházel výkvět ruského organizovaného zločinu, kam ale současně rádi chodili i politici. Nutno dodat, že veškerá obvinění resort vnitra popřel.^[3]

gross svatba ihned.cz — Svatba Stanislava Grosse a Miloš Zeman jako svědek ženicha| Zdroj: ihned.cz

Rok 1996 byl pro Grosse přelomový i z osobního hlediska. Vzal si svoji osudovou lásku, Šárku, která pracovala jako zástupkyně vedoucí parlamentní jídelny a záhy se proslavila nošením napodobenin luxusních kabelek. Svědkem na svatbě Stanislava Grosse byl jeho stranický šéf a současný prezident Miloš Zeman, který tehdy prohlásil, že jde coby svědek na svatbu poprvé. „Pokud se po mně bude chtít, abych se podepsal, budu váhat, zda mám udělat čtyři křížky, anebo zda se podepíšu, abych dokázal, že nejsem analfabet,” řekl tehdy Lidovým novinám Miloš Zeman, který o pár let později nemohl Grossovi přijít na jméno. Manželé se prý už tehdy shodli na dvou dětech – a podařilo se. O společném podnikání, které posléze vyústilo ve skandál, tehdy nikdo neměl ani tušení.^[4]

Stejně jako se Grossovi dařilo v politice a v soukromém životě, uměl vzbuzovat i oblibu u veřejnosti. Svoje místo na kandidátce politické strany měl celkem jisté. Současně začal atakovat první místa žebříčků popularity veřejnosti, na nichž se udržel až do svého vynuceného odchodu z politiky v roce 2005.^[5] Od té doby nikdo tak dlouho u veřejnosti neuspěl. Grossův vzestup pokračoval po pádu vlády Václava Klause v roce 1997, k němuž došlo v návaznosti na měnovou krizi, jež posléze (jak bývá v Česku zvykem) vyústila ve vnitrokoaliční krizi.

Korunní princ ČSSD v čele ministerstva vnitra

V roce 1998 se stal místopředsedou parlamentu, v roce 2000 jej pak tehdejší předseda vlády Miloš Zeman povolal do funkce ministra vnitra, aby nahradil svého kolegu Václava Grulicha. Ten sice ještě měsíc před „dobrovolnou“ rezignací tvrdil, že se jej změny v tehdejším kabinetu netýkají, stejně jako Gross tvrdil, že je velmi nepravděpodobné, že jej premiér osloví. Koncem března ale bylo jasno: „S velkou pravděpodobností, hraničící téměř s jistotou, se ministrem vnitra stane Stanislav Gross,” vzkázal Milož Zeman ze své služební cesty po Norsku. A tak se i stalo.^[6]

Gross vyhlásil boj proti ekonomické kriminalitě a avizoval velké změny v resortu. Nejprve se ovšem musel popasovat se zásahem Útvaru rychlého nasazení při uvalení nucené správy na tehdy jednu z největších komerčních bank IPB. Ozbrojenci v kuklách se samopaly, kteří vtrhli do kanceláře tehdejšího generálního ředitele IPB Jana Klacka, jinak váženého člena ČSSD, veřejnost ani nově jmenovaného nuceného správce zkrachovalé banky tak úplně neoslovili.^[7]

demonstrace — Demonstrace proti zasedání MMF v Praze 26. září 2000 | Zdroj: idnes.cz

Nebyla to však jediná událost roku 2000, kdy musel ministr vnitra zasahovat ne zcela obvyklým způsobem. Na podzim v Praze proběhlo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které se zvrhlo v pouliční válku. O rok později pak Gross spolu s ředitelem inspekce Mikulášem Tominem a policejním prezidentem Jiřím Kolářem shodně vyvrátili použití nepříměřených prostředků a vůbec jakékoliv neadekvátní zásahy.^[8] Pohled na demonstranty, jejichž vybavení často konkurovalo tomu policejnímu, jim v očích většiny veřejnosti dával za pravdu.

Faktem je, že Gross a policie si rozuměli. Možná i proto na něj o patnáct let později bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, generál Andor Šándor, vzpomínal v dobrém. „Neviděl jsem výkonnějšího a lepšího ministra vnitra, který by dokázal věci spojené s ohrožením republiky a státu řešit takovým způsobem, jak to dokázal Stanislav Gross.“^[9]

Vláda sebevrahů, jak někdejší premiér Miloš Zeman kabinet s tehdy největší “úmrtností” ministrů nazval, vydržela celé čtyři roky. Její konec ovšem neznamenal konec politika Stanislava Grose. Do čela ČSSD se sice už v roce 2001 dostal Vladimír Špidla, Miloš Zeman ale politiku ve skutečnosti neopustil. Povzbuzen vnitrostranickým referendem v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Nutno dodat, že neúspěšně a že se na jeho neúspěchu podílel i Stanislav Gross. Z těch dob se také datuje silná nenávist Zemana ke Grossovi. Nenávist až za hrob, jak se ukázalo po smrti Stanislava Grosse v roce 2015, kdy prezidentovi někdejší korunní princ levice nestál ani za pohřební věnec.

Stanislav Gross svoji účast ve „spiknutí“ a propadu Miloše Zemana v prezidentské volbě potvrdil až v roce 2009. „(M. Zeman) Udělal několik chyb i faulů na své nejbližší spolupracovníky. Pro mě byl rozhodující faul, který udělal na Vladimíra Špidlu, když se snažil v rámci vyjednávání své kandidatury na prezidenta dosáhnout toho, aby Vladimír Špidla byl sesazen z čela sociální demokracie i vlády,“ vysvětlil Gross po letech v rozhovoru pro Lidové noviny, kde potvrdil, že v tajném hlasování hlasoval proti Zemanovi.^[10] Zeman, který po potupné volbě prezidenta utekl ze Sněmovny bočními vrátky, nikdy nezapoměl.

Mezitím politická hvězda Stanislava Grosse stoupala. Ve vládě Vladimíra Špidly pokračoval coby ministr vnitra a také jako první místopředseda vlády. Jeho hvězdná chvíle ovšem přišla v červnu roku 2004, kdy se tehdejší premiér Špidla rozhodl podat demisi – po debaklu ve volbách do europarlamentu se necítil dost silný ani před svými spolustraníky, ani koaličními partnery.^[11]

Gross nejmladším premiérem v historii ČR a předsedou ČSSD

Ve vládě i na postu předsedy ČSSD jej nahradil slibný mladý politik, Stanislav Gross, který přesvědčoval voliče, že to „myslí upřímně“. To, co tehdy nutně musel Gross vnímat jako cestu na vrchol, byl začátek jeho pádu. Z dnešního pohledu vlastně o nic nešlo. Na počátku roku 2005 začali novináři opět prověřovat „banalitu“. Kde vzal peníze (zhruba milion korun) na svůj barrandovský byt? Namísto aby zcela poklidně vysvětlil, že jej částečně zaplatil z poslaneckých náhrad jako o pár let později další z levicových premiérů Bohuslav Sobotka, zapletl se do nesmyslného kolotoče vytáček a lží, v nichž hrál hlavní roli nemajetný strýček Vik, neexistující směnky a igelitky s penězi. Co mu však doopravdy zlomilo vaz, nebylo poněkud krkolomné vysvětlování na téma „kde vzít a nekrást“, ale obyčejná kamarádka jeho ženy Šárky, Libuše Barková, která sice oficiálně provozovala restauraci s masážním salónem, zásoby jí ovšem dodavatel vozil do nevěstince v Nuslích, se kterým prý měla společnou jen účetní.

Barková_final — Propojení Libuše Barkové se Šárkou Grossovou se nakonec stalo Stanislavovi Grossovi osudným.

To, že měla manželka premiéra za kamarádku a spolupodnikatelku bordelmamá ovšem bylo na koaliční kolegy moc. Konec politické kariéry Stanislava Grosse, někdejšího mladého a nadějného korunního prince ČSSD, však nepřipomínal poklidné odcházení do politického důchodu ani vzdáleně.^[12]

Povstal nový multimilionář

Tvrdit, že Gross po odchodu z politiky strádal jako jeho expřítel Miloš Zeman na Vysočině, by bylo dost zavádějící. V roce 2007 jej policie definitivně zprostila jakéhokoliv podezření z nekalostí při koupi pražského bytu. Sice nikdo nepřišel na to, kde peníze vzal, nikoho to už ale nezajímalo.

Mezitím se totiž ukázalo, že koupil a relativně (cca po půl roce) rychle prodal 31 procent akcií firmy Moravia Energo, což mu mělo vynést přes 90 milionů korun.^[13] Dva roky trvalo prošetřování protikorupční policií i investigativní pátrání žurnalistů. Toho, co je o transakci skutečně známé, není moc: Gross měl akcie koupit od svého kamaráda a exnáměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkory za 20 milionů. Peníze si měl půjčit od firmy Key Investment, která se posléze proslavila prodejem bezcenných cenných papírů municipalitám. Akcie měl od Grosse koupit miliardář Pavol Krúpa z Arca Capital Bohemia, který se proslavil jako agresivní nájezdník ze Slovenska a potenciální „zachránce“ bývalých dolů OKD. Moravia Energo dva roky po celé kauze zkrachovala.^[14]

3 gross — Grossovy pochybně financované nemovitosti – z pěněz, které vydělal na akciích Moravia Energo?

Dolce Vita Stanislava Grosse, který mohl zcela oficiálně skupovat nemovitosti (pro představu: vila ve Slivenci, byt v uzavřeném Hidden Bay v Miami na Floridě, panelový byt v Řepích apod.)^[15] a užívat si svého podivuhodného právnického titulu z nechvalně známých Plzeňských práv,^[16] neměla dlouhého trvání.

Nemoc, která se zpočátku projevovala ovázanou rukou, postupovala rychle. Nakonec se nemohl ani sám najíst – ještě za jeho života se s ním přišli rozloučit jeho nejbližší přátelé. Mezi nimi i současný šéf společnosti Čez, Daniel Beneš.

Stanislav Gross zemřel 16. 3. 2015. S odstupem času lze říci, že byl typickým produktem porevoluční doby. A z dnešního pohledu znalosti kauz a skandálů, jež se počítají v řádech stamiliónů a miliard, byl vlastně docela slušným politikem. Odpuštění, po kterém toužil před smrtí, se mu však od „neviditelného obecenstva“ nedostalo.

^[1] http://zpravy.idnes.cz/gross-se-kal-v-televizi-prijal-krista-a-omluvil-se-vsem-jez-zklamal-1d4-/domaci.aspx?c=A140428_090300_domaci_jpl

^[2] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=1329ea01-2112-4c06-9ebe-1c0120c875b0&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa=

^[3] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=246c18fc-780f-4b18-84ca-675eb0952c11&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa; dále http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/432538

^[4] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=c453230a-92c9-44fa-8c02-9a3a559be964&index=articles_cze_1900-1999_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross&qsr=&qsc=&qa=

^[5] https://www.stem.cz/popularita-premiera-stale-klesa/

^[6] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=3645e1a7-7700-404e-9c36-274d7a507213&index=articles_cze_2000-2003_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross+se+stal+ministrem+vnitra&qsr=&qsc=&qa

^[7] http://mediasearch.newtonmedia.cz/news.php?uqid=d2ec1975-e3cb-4aae-8543-1cff2c6a56a1&index=articles_cze_2000-2003_v2&qt=&qsmpl=stanislav+gross+se+stal+ministrem+vnitra&qsr=&qsc=&qa

^[8] http://zpravy.idnes.cz/gross-policiste-pri-mmf-vetsinou-nepochybili-fo4-/domaci.aspx?c=A010504_150110_praha_lin

^[9] http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/General-Sandor-promluvil-o-tom-jaky-byl-Stanislav-Gross-371059

^[10] http://www.lidovky.cz/gross-priznal-ze-se-pri-volbe-v-roce-2003-postavil-zemanovi-pzg-/zpravy-domov.aspx?c=A090525_230503_ln_domov_mpr

^[11] http://zpravy.idnes.cz/spidla-rezignoval-padne-vlada-d2w-/domaci.aspx?c=A040625_213354_domaci_fri

^[12] https://www.zena.cz/pribeh-jedne-demise-den-po-dni/r~i:article:38170/?redirected=1502900640