Příběh Sira Nicholase Wintona je jedním z nejslavnějších hrdinských příběhů začátku druhé světové války.

Winton se narodil se 19. května 1909 v Londýně do rodiny německých emigrantů. Jeho životní osud se zlomil v roce 1938, když se rozhodl zasáhnout a pomoci lidem ohroženým nacistickým režimem v Československu. 

Původně plánoval dovolenou ve Švýcarsku, ale na poslední chvíli změnil plány a odjel do Prahy. Tam se zapojil do organizace transportů, které měly převézt převážně židovské děti ohrožené nacistickým režimem v Československu do bezpečí Velké Británie. Se zaměřením na pomoc nejzranitelnějším – dětem – začal shánět náhradní rodiny, zajišťovat finance a víza, aby našly útočiště v nových rodinách a unikly hrůzám holocaustu. 

První vlak odjel z Prahy 14. března 1939 a zachránil více než 20 dětí. Další vlaky následovaly. Poslední, který měl vyjet 1. září 1939, už se nikdy nerozjel. Přesto Winton dokázal zachránit celkem 669 dětí.  

Po válce se Winton vrátil k normálnímu životu, ale o svém hrdinském činu mlčel. Jeho manželka Grete objevila náhodou v roce 1988 na půdě kufr plný dokumentů. Ty předala historičce a následně společně zorganizovaly setkání s částí zachráněných dětí. Tehdy se Winton poprvé dozvěděl, že jeho čin přežili stovky lidí, kteří nyní mohli poděkovat svému zachránci. 

Nicholas Winton byl později za svůj hrdinský čin vyznamenán několika oceněními od královny Alžběty II. a také od prezidentů České republiky. Angažoval se v charitě, do Česka se opakovaně vracel a setkával se s uchráněnými dětmi až do konce svého života. Wintonovy vlaky a zachráněné děti připomíná sousoší Wintona se dvěma malými dětmi a kufrem od Flor Kentové na prvním nástupišti Hlavního nádraží v Praze. 

Sir Nicholas Winton zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let. Příběh Wintonových dětí je jedním z nejvíce srdcervoucích příkladů, jak jednotlivci mohou změnit osudy mnoha, riskujíce vlastní životy za účelem zachránit ostatní.